Skvělý projev Lenky Procházkové

K 15. březnu 1939
Studenti byli v roce 1939 nacisty perzekuováni a vysoké školy byly
tehdy zavřeny. Právě současní studenti a s nimi i jejich učitelé by si
měli připomínat toto memento našich dějin. Ale současní studenti
toto výročí, pakliže si vůbec uvědomují, že nějaké výročí bylo, využili
ke zcela jiným manifestacím. Studenti se zapojili do výstražné stávky
na "obranu společenských a ústavních hodnot v České republice". A
některé „veliké“ opoziční strany již vyzývají k jednání v Senátu o
politické situaci u nás…
Na „Shromáždění k připomenutí německé okupace a zrady Západu“
vystoupila publicistka a spisovatelka Lenka Procházková, historička
Marie Neudorflová, představitelé politických stran, iniciativ a hnutí.
Lenka Procházková ve svém projevu "Březnový vítr"
připomněla osudové okamžiky pro naši zem:
15. března roku 1939 od šesti hodin ráno začala naši zemi, tedy to, co
z ní zbylo po Mnichovu, obsazovat nacistická vojska. Invaze měla
krycí název Březnový vítr. O dvanáct hodin později vjel Adolf Hitler se
svou vojenskou ekipou Matyášovou branou na Pražský hrad. Začínalo
šest nejstrašnějších let naší novodobé historie.
Říká se, že malý národ, chce-li přežít, musí umět snášet i veliké
křivdy. Přežít křivdy a zrady však neznamená zapomínat na ně.
Marně se však rozhlížím po štábu české veřejnoprávní
televize, který by v přímém přenosu umožnil divákům
sledovat skvělý projev historičky Marie Neudorflové. Včera
večer tady televizní kamery byly, když stovky
zmanipulovaných mladých lidí křičely svou nenávist vůči
demokraticky zvolenému prezidentovi. Dnes, ve výroční den
nacistické invaze, má veřejnoprávní televize taky nabitý program,
musí předávat informace o protestních stávkách studentů, především
středoškoláků, proti údajnému porušování ústavy. Proč právě dnes?
Aby se ten černý den naší historie překryl mladou energií, která se
šikuje podle povelů, jejichž smyslu nerozumí?
Nesmíme se zlobit na ty mladé, protože oni jen dobře plní
špatné zadání. Nevím jaké procento studentů, kteří dnes
stávkovali, skutečně zná naši ústavu a je schopno o ní
diskutovat. Doufám, že aspoň někteří ředitelé škol, kteří
pomohli stávku organizovat, využili tu příležitost a
seznámili stávkující s textem ústavy naší republiky a s
faktem, že jsme tento manuál pravidel a práv nedostali
zadarmo. V takovém případě by stávka, pojatá jako
občanská výchova, mohla mít vzdělávací smysl. Jestliže
však je dnešní stávka studentů a připomínám že zčásti i
středoškoláků, kteří ještě nemají volební právo, jen další
akcí, která má zpochybnit výsledky demokratických voleb,
pak lze organizátory tohoto plánu vnímat jako pátou
kolonu.
Protesty v ulicích prý budou pokračovat i v dalších dnech. Březnový
vítr, který se sbírá především v pražských ulicích je sice směšný oproti
hroznému hurikánu, který zachvátit naši zemi v březnu 1939, ale
rozhodně není směšné, že letošní březnový vítr je nesen pod
hesly demokracie a obrany ústavních zvyklostí. Neboť toto
účelové zneužití významu slov činí z mladých lidí jen
kompars svolaný pro vytváření hluku. V budoucnu, až
dnešní komparsisté pochopí, pro jaký spektákl byla jejich
mladá energie využita, se budou cítit poníženi a pokořeni.
Mějme s nimi proto soucit už dnes a dejme jim najevo, že v
našich očích ONI nejsou vinni. Současně si ale musíme přiznat,
že tato nevědomost mladé generace je součástí taktiky, s
kterou kdysi pracoval i německý nacismus.
Před 79 lety jsme se stali německým protektorátem
Ten měl jasné cíle, které v Protektorátu Čechy a Morava uplatňoval
jak terorem, tak i „měkčí“ metodou převýchovy. Hlavní nápor tehdejší
„převýchovy“ a germanizace rasově vhodných mladých Čechů se
soustředil na omezování školství, kde výuka dějepisu byla zrušena,
dále na represivní dozor v kulturních institucích, na příkaz
dvojjazyčných nápisů a podobně.
Kdo ze středoškoláků nebo i vysokoškoláků, kteří se dnes
zúčastnili stávky, ví, co znamenalo ono „Konečné řešení
české otázky“? A kdo z nich zná alespoň zhruba dějiny
našeho národa? Přitom historie je neustálý dialog mezi
minulostí a přítomností. (Arthur Schlesinger)
Jiný intektuál Charles Montesquieu tvrdil, že šťastný je národ, který
má nudné dějiny.
Z tohoto hlediska nejsme šťastným národem. Ale jsme tu pořád. I
když osudová poloha naší vlasti na křižovatce vlivů je krajně
nevýhodná, jsme tu pořád. Proto si dnes a právě na tomto místě u
Pražského hradu, nad kterým je vlajka s heslem PRAVDA VÍTĚZÍ,
připomínáme 15. březen 1939 nejen jako datum tragické, ale i jako
počátek odporu proti německé okupaci. Naši hrdinové domácího i
zahraničního odboje platili životem za naši a evropskou svobodu.
Jedním z oněch hrdinů byl i můj dědeček, moravský odbojář, kterého
gestapáci umučili v Kaunicových kolejích. Jmenoval se Přemysl
Micka. Byl učitel. Zanechal po sobě tři děti a stovky žáků, které nejen
slovem ale i osobním příkladem vychoval k vlastenectví a k odvaze.
Dnešním učitelům nehrozí za výchovu žáků a studentů ke
kritickému myšlení trest smrti. Přesto mnozí na své poslání
rezignovali. Ohánějí se slovem SLUŠNOST, ale přitom jde o
POSLUŠNOST. Vychovávat mladé lidi k poslušnosti a
stádnosti znamená přistřihnout jim křídla dřív, než
dorostla.
A pokud dnes selhávají i mnozí učitelé, co můžeme čekat od
navedených herců, kteří povětšinou jen interpretují
přidělenou roli?
Často a s chutí opakuji větu, že i nevelký národ může být
veliký svou kulturou a vzdělaností. V naší historii se to
opakovaně projevilo. Myslím, že nastává čas pro nové
národní obrození a cítím, že březnový vítr může v tomto
osmičkovém roce nečekaně změnit přikázaný směr. Neboť,
jak známo, kdo seje vítr, sklízí bouři.
Mnohým politikům v tom povětří uletí klobouky a mnohým
divadelníkům spadnou pokrytecké masky. Až se pak zase budou
vymlouvat, že měli špatné informace a že netušili čemu slouží a komu
se upisují, pošleme ty kajícníky ke studentům. Nejlépe v doprovodu
veřejnoprávního televizního štábu. A nechme těm budoucím debatám
o demokracii, ústavnosti a svobodě slova volný průběh. Pro dotazující
se studenty to bude léčba šokem. Pro ty, co na jejich otázky budou
muset odpovídat a prát vlastní špinavé prádlo v přímém přenosu, to
bude lekce z toho, že za všechno se platí. A co se týče nás
koncesionářů, konečně za své peníze dostaneme necinknutý
dokument. Bude to podívaná za všechny prachy.
Až skončí, z našich zneužitých dětí se stanou občané, kteří
chápou, že český stát není samozřejmost a že dnes jsou na
řadě oni, aby jej bránili a ubránili. Končí projev Lenka
Procházková.
(rp,prvnizpravy.c

SOUHLASÍTE S NÁMI A CHCETE MÍT NEJNOVĚJŠÍ INFORMACE?
PŘIDEJTE SE K NÁM NA FACEBOOKU